Zloději obálek

(Bílá nemoc)

Dohrál mi hlas noční kazety
po sobě tvoje rty stopy si zametly
a jen flamendrák odpísk další třetinu
čeká ho kdejaký nádraží
hádám, kam všude se odváží
a kam prchají
takoví milenci na dálku
co ukradnou kdejakou obálku
kam asi prchají?

Jsi běloba pout
znáš nemálo fint
jak z veselých přímek
mít smutný labyrint
jsem tvůj poslední kout
a je na mě znát
že nemám tě shánět
mám jenom psát.

Trpím jak přízraky nemocnic
po sobě že nechcem pomalu vůbec nic
úplně stačí, že jsme se ocitli
dopisy pálí jak zaživa
voda je smutná a dojemně snaživá
břehy to skrývají
kdyby tak pro nás byl útulek
k němu formulář magických formulek
břehy to skrývají

Jsi běloba pout
znáš nemálo fint
jak z veselých přímek
mít smutný labyrint
jsem tvůj poslední kout
a je na mě znát
že nemám tě shánět
mám jenom psát.

Cítím, že něco je v pohybu
tajemství posvátných měsíčních odlivů
zklamaní ptáci mizí do krajin
ještě mi prolétnou kuchyní
výčitky z nás dvou mít nemíní
co taky čekají
na zlato, co padá od rybek
na vzdušný, nesmělý polibek
co taky čekají

Jsi běloba pout
znáš nemálo fint
jak z veselých přímek
mít smutný labyrint
jsem tvůj poslední kout
a je na mě znát
že nemám tě shánět
mám jenom psát.