Čarodějka

(Volant)

Zmizela jsi dneska ráno,
nechala jsi rozestláno,
jak v posteli, tak v mý duši,
asi nevíš, co se sluší.

Padá hvězda do rákosí,
o přání nikdo neprosí.
Divný život spolu vedem
čarodějko v modrošedém.

R: Prstem píšeš na mý záda
lži o tom, jak máš mě ráda,
já ti zase do tvých skrání
lžu o lásce bez přestání.

Zůstala tu těžká slova,
bolest, barvy a furt znova.
Jizvy si teď léčím ledem
čarodějko v modrošedém

Nic nezískám, nic neztratím,
když na chvíli zmizím zatím.
Oddálit to rozhodnutí,
k návratu se nedonutím.

Dám si tě do kartotéky
mezi další čarodějky.
Máš kolonku hned pod nebem,
čarodějko v modrošedém.

R: Prstem píšeš na mý záda.....

Sousedi

(Plexis)

Sousedi jak gestapáci,
pořád jen pruděj.
Mejdan duní ve dne v noci,
tak se nenuděj.

Vzteky prská jako sysel,
celej zelenej.
Čumím na něj, chechtám se mu,
jak je zpruzenej.

Klid, soused řve klid,
soused řve klid,
soused řve klid!

Vyfláknu se na tvý kecy,
jak se chovat mám.
Nechci žít zavřenej v kleci,
na flámu bejt sám.

Klid, soused řve klid,
soused řve klid,
soused řve klid!

Do stropu koštětem mlátí,
jako zjednanej,
na párty se nám to líbí,
s chutí řvem na něj.

Mám rád vybranou společnost,
ticho nesnáším.
Soused na nás po úřadech tajně donáší:

"Kde máš tu partu? Kde si byl? Cos tady dělal?
Já ti říkám, že tě nenávidím!
Dyť je to hrozný furt takovejhle bordel tady dělat!
Fuuuj já tě nesnáším!"

Klid, soused řve klid,
soused řve klid,
soused řve klid!

Vyfláknu se na tvý kecy,
jak se chovat mám.
Nechci žít zavřenej v kleci,
na flámu bejt sám.

Klid, soused řve klid,
soused řve klid,
soused řve klid!

Kyborg

(Arakain)

Hlava, nohy a ruce,
tohleto tělo stejnej vzduch dýchá,
jako ty a já.
Mozek, radost i smutek,
z palety barev vůně snad cítí,
jako ty a já.

Může mluvit stejnou řečí,
přesto se nezavděčí,
nepatří sem,
dávaj mu to znát.

Síla, která v něm číhá,
tak trochu děsí.
Každej se bojí,
jako ty a já

Zmatek vzbuzuje v lidech,
o jeho citech vlastně nic neví,
jako ty a já.

Může mluvit stejnou řečí...

Proč ho nikdo nepohladí,
proč mu někdo neprozradí:
nechoď blíž mám strach,
jsi totiž kyborg.
Proč se trápí, kdo je vinnej?
Nechápe to, že je jinej.
Zemřít nemá strach,
je totiž kyborg.

Slzy na chodník padaj,
všichni se dívaj,
jak to, že pláče,
jako ty a já?
Kapky krve teď stékaj,
do spárů dlažby.
Je stejný barvy,
jako tvá a má.

Může mluvit stejnou řečí...

Proč mě nikdo nepohladí,
proč mi někdo neprozradí:
nechoď blíž, mám strach,
jsi jako kyborg.
Proč se trápím? Kdo je vinnej?
Nechápu to. V čem jsem jinej?
Zemřít nemám strach!