Do roka a do dne

(Divokej Bill)

Už je to dávno,
co zkřížíl mi cestu,
prej podepiš se mi krví.
Budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo.

Byla to síla,
byl to fakt nářez,
bylo to vážně skvělý!
Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo.

Do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš.
Do roka a dne zapomeň na nebe,
budeš vo pár metrů, budeš vo pár metrů...

Do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš.
Do roka a dne zapomeň na nebe,
budeš vo pár metrů, budeš vo pár metrů níž!

Mlčel jsem dlouho do nebe se díval, čekal až přijde.
Chtěl to vzít zpátky, teď zdá se to krátký, jo, to teda jo.
Mlčel jsem dlouho do nebe se díval, čekal až přijde.
Chtěl to vzít zpátky, teď zdá se to krátký, jo, (pryč z tý pohádky)

Řvi si a nadávej, nezmůžeš nic, mladej,
i kdybys řval z plnejch plic!
Řvi si a nadávej, nezmůžeš nic, mladej,
i kdybys řval z plnejch plic, nezmůžeš nic

Nanananá

(Volant)

Sednu si tu vlevo,
prosím jedno pivo.
Bude mi tam milo,
pohlédnu vpravo.

Tam, co sedíš ty
a někdy i já.
V nebi budu pykat
za to, že jsem sám.

Jseš sám

(N.V.Ú.)

Chtěl bys bojovat za něčí práva,
přitom se pereš
se svým já, jen ty sám.
V hlavě máš bordel a v duši chaos.
Na všechny sereš.
Jseš na to sám, jen ty sám.

Je toho na tebe moc
a nestojíš o pomoc,
tak se s tím žereš.
Jseš na to sám, jen ty sám.

V kostech to máš, nemůžeš jinak,
koukni se na sebe:
jseš na to sám, jen ty sám.
Jseš na to sám, jen ty sám!

Chtěl bys bojovat za něčí práva,
přitom se pereš
se svým já, jen ty sám.
V hlavě máš bordel a v duši chaos.
Na všechny sereš.
Jseš na to sám, jen ty sám.

Nastav si zrcadlo, co tam uvidíš?
Svůj hnusnej ksicht!
Jseš na to sám, jen ty sám.
Nastav si zrcadlo, přestaň se bát
a začni řvát!
Jen ty sám, jen ty sám.
Jseš na to sám, jen ty sám.

Tohle bude bolet, potrvá to dlouho;
tělo je jen tělo a hrob je hrob.
Tohle bude bolet, potrvá to dlouho;
hlína je hlína a kov je kov.

Každá rada k hovnu, jen ty sám
já cejtím s tebou, ten pocit znám.
Nastav si zrcadlo, sedm let neštěstí
koukni se na sebe, bouchni do něj pěstí!

Tohle bude bolet, potrvá to dlouho;
tělo je jen tělo a hrob je hrob.
Tohle bude bolet, potrvá to dlouho;
krev je krev a kov je kov.
No jo!

Prázdnota a samota

(N.V.Ú.)

Nevíš, co sám se sebou,
ty nemůžeš se ani vidět,
hrozný prázdno v tobě bolí,
co tě čeká, nechceš vědět!

Bez cíle se městem touláš,
nikde nic tě nebaví,
pod vokapem v blátě ležíš,
čekáš, kdo tě postaví?!

Prázdnota samota,
stará shnilá bota,
prázdnota samota,
rezavá kapota,
prázdnota samota,
zlomená lopata,
prázdnota samota,
posraný kaťata,

Chceš mít rád, lásky se bojíš,
vyhledáváš samotu,
tušíš konec, nechceš začít,
stydíš se za svou nahotu.

Nemáš žádnou sílu doufat,
že to bude jinačí.
Hledáš sílu jak to skončit,
a bojíš se přitlačit!

Prázdnota samota
stará shnilá bota
prázdnota samota
rezavá kapota
prázdnota samota
zlomená lopata
prázdnota samota
posraný kaťata

Prázdnota samota...

Tak dost

(N.V.Ú.)

Marnost nad marnost
ubohost a zlost
blízkej konec v nedohlednu
svrab a bezmocnost.

Veselí v křeči
jalový řeči
zazděnej tunel
světlo umělý.

Vezem se v tom
víme o tom
topíme se v tom
tak dost, tak dost.

Pokus o jistotu
na něco si hrát
zběsilej reál
bolavej den.

Zašli jsme dál
nežli je zdrávo
není cesty zpátky
není to zlej sen.

Spoločné

(Iné Kafe)

A ty si si povedala,
že chalani sú zlí!
Teraz vraciaš všetkým to,
čo iný nezvládol.

Zaujímalo by ma jedno:
kto ma v tebe takto rýchlo,
bez úvah odhadol?

Ref: A ja, prepáč, radšej
prepočul som tvoje slová,
môžeš mi to prosím znova
povedať, čo mám,
čo mám s tým hajzlom spoločné?
Ja netuším!?

Povedz mi čo mám,
čo s ním mám vlastne spoločné?
Okrem teba, okrem tvojich úst a tvojho tela?

Nedáš šancu - nemáš ju ani ty,
tak koho vlastne vytrestáš?
On dávno má už inú...

Skús sa sama rozhodnúť,
že komu z nás dvoch dáš,
komu z nás dvoch dáš vinu?

A ja, prepáč, radšej
prepočul som tvoje slová,
môžeš mi to prosím znova
povedať, čo mám,
čo mám s tým hajzlom spoločné?
Ja netuším!?

Povedz mi čo mám,
čo s ním mám vlastne spoločné?
Okrem teba, okrem tvojich úst a tvojho tela?

Otázky

(Houba)

Na co myslíš každej den,
když ráno vstáváš,
že si zase večer, do těla dáš?

Někdy je ti smutno,
jindy voláš sláva,
přežil jsi to a život jde dál!

Občas přijdou ty chvíle,
kdy tě začně všechno srát,
vždycky, když jseš na mol,
začínáš se ptát:

REF: Jestli život náš, za něco stojí
a budoucnost, je tak nejistá!
Proč se lidi pravdy bojí
a svojí vinu, nikdo nepřizná?

Očekáváš nejhorší
a přijde další rána
bolestivá a dobře mířená.

Já už nic necítím,
už to tak bývá,
když nemáš co ztratit,
nemusíš se bát!